| muff.uffs.net :
Index |
Michal Makovec |
Poezie etc. |
Literatura |
Antikvariáty |
Studium :
Dějiny umění -
Muzeologie -
Chemie ~ konzervování, restaurování |
Poznámkový blok |
Odkazy
|
[zpět]Jacques Prévert - Slova / Paroles (výběr)Z francouzského originálu Paroles, vydaného nakladatelstvím Gallimard (Éditions Gallimard, Paris 1949), přeložil Petr Skarlant
Pro tebe má láskoŠel jsem na trh s ptáky a koupil ptáky pro tebe má lásko Šel jsem na trh s květinami a koupil květiny pro tebe má lásko Šel jsem na trh se starým železem a koupil řetězy s těžkými okovy pro tebe má lásko A potom jsem šel na trh s otrokyněmi a hledal jsem tě tam ale nenašel jsem tě má lásko.
UdálostiPo nebi letí vlaštovka míří ke svému hnízdu k hnízdu kde má své čtyři děti přináší jim slunečník z bahna červíky pampelišky lesklé plíšky věci aby se děti bavili letí k domu kde má své hnízdo mladý nemocný v tom domě pomalu umírá na své posteli na chodníku přede dveřmi stojí chlápek je černý a blábolí za dveřmi v chodbě kluk líbá holku trochu dál odsud na konci ulice homík se dívá na jiného homíka nic neříká a mává mu paží na rozloučenou jeden z nich slzí druhý se snaží tvářit že ho odjezd velice mrzí drží kufírek a zahýbá za roh ulice a jakmile se octne o samotě usměje se vlaštovka znovu letí po nebi a homík ji pozoruje Podívejme se vlaštovka a jde si dál svou cestou nemocný mladík umřel ve své posteli vlaštovka letí podél okna podívá se skleněnou tabulkou dovnitř Podívejme se mrtvý... letí o patro výš a přes skla okna vidí vraha ten si drží hlavu v dlaních oběť je uklizena do rohu místnosti schoulená do sebe Ještě jeden mrtvý řekne si vlaštovička vrah si dlaní přikrývá víčka a ptá se sám sebe jak jen odsud zmizet vstane vezme si cigaretu a znovu se posadí vlaštovka ho uvidí v zobáčku drží zápalku zaklepe zobáčkem na okenní tabulku vrah okno otevře uchopí zápalku Děkuju ti vlaštovko... a zapálí si cigaretu Nemáte za co řekne vlaštovka to je úplná maličkost a střelhbitě se vznese k nebi... vrah zavře okno posadí se na židli a kouří oběť se zdvihá ze země a říká To je ale otrava být mrtvola člověk je celý studený Dej si šluka to tě zahřeje vrah nabízí oběti cigaretu a oběť říká Moc vám děkuji To je to nejmenší odpoví vrah však ti taky něco dlužím vezme klobouk a nasadí si ho na hlavu a odchází jde po ulici najednou se zastaví vzpomene si na jednu ženu kdysi velice milovanou to kvůli ní zabíjel tu ženu už nemiluje ale neodvažuje se jí to říct bojí se že by ji zarmoutil čas od času někoho zabije aby ji potěšil to jí udělá ohromnou radost téhleté ženě raději by umřel než aby jí ublížil vrahovi je fuk že sám trpí ale když trpí druzí z toho by zešílel zcvoknul by se podělal nebyl by ve své kůži udělá cokoliv kdekoliv jakkoliv kdykoliv a potom zmizí z očí každý má svoje řemeslo jsou jedni co zabíjejí a jsou druzí co jsou zabíjeni každý se musí něčím živit Žít to není nic jiného vrah mluví hodně nahlas a vtom ho osloví nějaký chlápek sedí na chodníku je to flákač sedí tu od rána do večera na tom chodníku a čeká až se situace změní Víš odkud jdu a co jsem udělal ptá se vrah chlápek zavrtí hlavou Právě jsem někoho zabil To už je tak zařízeno že každý musí umřít odpoví flákač a najednou se vyřítí s otázkou Máte nějaké nové zprávy? Od koho zprávy a o čem? Zprávy ze světa světové zprávy... Zdá se že se všechno změní život bude skvělý každý den se dobře najíme slunce na nás bude svítit každý člověk bude mít svou vlastní cenu a nikdo nikoho nebude ponižovat ale podívejme se vlaštovka se vrací vrah odchází a flákač zůstává sedět a mlčí poslouchá ja hlučí ulice uslyší kroky počítá je mechanicky aby mu uběhl čas 1 2 3 4 5 atakdál atakdál až do celé stovky... několikrát ty kroky po parketách dělá muž který přechází sem a tam v přízemí v pokoji plném lejster na krku mu sedí veliká hlava myslitele nosí brýle s velikými obroučkami z želvoviny na obrovské lebce myslící lidské třtiny přechází sem a tam a hloubá hloubá nad něčím co by ho udělalo někým a když někdo zaklepe na jeho dveře křičí Nejsem pro nikoho doma on vědecky pracuje on bádá nad něčím co by ho udělalo někým celý svět může bušit na jeho dveře svíjet se za dveřmi na rohožce a kvílet a plakat a prosit žádat aby mu dal napít aby mu dal napít nebo najíst on neotevře on totiž vědecky pracuje chce vynalézt úžasný stroj na vážení vah a jakmile přístroj vynalezne ten svůj uvážlivý přístroj na vážení vah stane se nejváženějším mužem své země králem vah a měr vah a měr celé Francie a už sám od sebe radostně vykřikuje ať žije tatíček ať žiju já ať žije Francie náhle zakopne palcem o nohu postele noha postele je tvrdší mnohem tvrdší než noha jednoho z vědeckých bohů a podívejme se myslící třtina zhroucená na koberci hladí si svou ubohou poraněnou nohu na ulici flákač pokyvuje hlavou vedle něho zastavuje taxi lidské bytosti vystupují jsou navlečené do černého uslzené přijeli v plné polní smutku jeden z nich dává šoférovi stovku a šofér se svým taxíkem odjíždí další lidská bytost si ho přivolá udává adresu a nastupuje taxík se znovu rozjíždí ulice Chateaudun 25 řidiči se adresa vrývá do paměti pamatuje si ji dokud je třeba jenomže provozuje přece jen podivné povolání když má horečku když je opilý když leží večer v posteli tisíce a tisíce adres se vynořují a na plný plyn zamořují paměť až se mu křiví tvář jeho hlava se mění v tlustý adresář obsahuje plán města a on neví jak s tím přestat takže vezme hlavu do dlaní také tak stejným pohybem jako vrah a tiše naříká ulice de Vaugirard 21 ulice de Ménilmontant 33 Velký palác nádraží Saint-Lazare ulice Posledních mohykánů je šílené co všechno člověk dokáže vynalézt aby zničil druhého člověka a jak to všechno probíhá hladce člověk si myslí že žije a přitom život ztrácí a hodně dlouho polomrtvý pohybuje se sem a tam ve smutných dekoracích kulisy rodinného života kulisy kroků dnů a roků s portrétem babičky dědečka a strýce Ferdinanda toho co mu smrdělo z huby i když mu nezůstaly v puse žádné zuby člověk se prochází po hřbitově a vleče sebou náklad nudy neodvažuje se nic říct neodvažuje se nic udělat chtěl by mít už mít tu story za sebou takže když přijde válka je nakonec připraven natáhnout bačkory a ten kdo je vražděný poté co ho přejde hrůza závrati vydechne Uf a řekne Já vám děkuju vážený už to mám za sebou a jsem po smrti ...................................................... a tak se zavražděný schoulí sám do sebe koupe se ve své krvi a je velmi klidný radost pohledět na mrtvolu pěkně uklizenou do rohu v tom útulném bytečku kde vládne hrobové ticho Člověk by myslel že jsme vnikli do kostela šeptá první moucha co sem vletěla zmocňuje se mě dojetí a všechny mouchy dohromady spustí zbožný bzukot potom se přiblíží k tratolišti k velikému tratolišti krve ale předsedkyně muší společnosti jim řekne Stát děti poděkujme našemu dobrému Pánubohu much že nám tu uspořádal nečekanou hostinu a tak bez jediné falešné notičky všechny mouchy začnou prozpěvovat děkovnou modlitbu vlaštovka v letu sem zabočí a údivem zdvihne obočí přepadá ji hrůza z takového pokrytectví mouchy jsou zbožné vlaštovka nevyznává žádné náboženství vlaštovka je plná života je krásná a létá rychle existuje dobrý Pánbůh much existuje dobrý Pánbůh molů pro vlaštovky ale neexistuje žádný Pánbůh nepotřebují ho vlaštovka pokračuje v letu a vidí přes roztaženou záclonku jednoho okna jak kolem mladého mrtvého sedí celá rodina přijeli taxíkem uslzení oblečení do černého v plné polní smutku rodina bdí u mrtvého vskutku ho hlídá kdyby tu rodina neseděla mrtvý by snad utekl anebo by možná dorazila jiná rodina a vzala jim ho rodina když má mrtvého tak na něm lpí a když mrtvého nemá chtěla by si nějakého opatřit Lidé jsou tak malicherní nemám pravdu strýčku Graciéne Co mi budeš vyprávět lidé jsou závistiví sebrali by nám našeho mrtvého mrtvého co patří jen nám brečeli by místo nás na našem místě a to by bylo nemístné a podlé podívej jak se každý shlíží v zrcadle skříně každý se vidí jak pláče... flákač sedí na chodníku taxi jede hlavní třídou jeden mrtvý další mrtvý jeden vrah jedna kropící konev a jedna vlaštovka co létá tam a zpátky po nebi barvy nebe veliký černý mrak se konečně roztrhl padají kroupy... kroupy velké jako pěst všichni se nadechují Uf nesmíme se nechat utlouct musíme se podržet najíst mouchy chlemstají vlaštovčina mláďátka papají pampelišku rodina si dává nářez salámu mortadela vrah ukusuje ze svazku ředkviček a řidič taxíku v šoférské kantýně v ulici de Tolbiac pojídá řízek z koňského masa všichni obědvají jen mrtví neobědvají všichni obědvají vlaštovky... homíci... žirafy... plukovníci... všichni obědvají kromě člověka bez příjmu člověk bez příjmu neobědvá protože nemá co by obědval sedí na chodníku je velmi unaven od té doby co čeká až se situace změní znenadání se zvedá jde hledat ostatní ty ostatní co neobědvají protože nemají co obědvat ty ostatní tolik unavené ty ostatní co sedí na chodníku a čekají čekají až se situace změní a už toho mají dost a zvedají se a odcházejí a jdou hledat ostatní všechny ostatní všechny ostatní tolik unavené unavené proto že čekají unavené... Podívejte se říká vlaštovka mláďatům shromáždili se jich tu tisíce a mláďata vykukují z hnízda dívají se jak muži pochodují Když zůstanou pohromadě a spojí se naobědvají se říká vlaštovka ale jestliže se rozejdou pochcípají Zůstaň spolu lůzo drž se pohromadě pípají vlaštovčina mláďata zůstaň pohromadě chudino zůstaň spojená volají mláďata několik mužů je slyší usmívají se a zdraví pěstí která se tyčí. -- 1937
Píseň krveNa světě jsou veliké kaluže krve kam jenom teče všechna ta vylitá krev pije ji snad zem a je z ní opilá podivné ožralství věru tak klidné... tak jednotvárné... Ne zem se neopíjí zem se nepotácí sem a tam ta pravidelně tlačí svou káru čtyř ročních dob déšť... sníh... mráz... letní dny... nikdy není opilá sotva si čas od času dovolí nešťastně zasoptit z nějaké sopky Země se točí točí se svými stromy... se svými zahradami... se svými domy... točí se svými ohromnými kalužemi krve a všechno co je živé se točí s ní a krvácí... Kašle na to země točí se a všechno co žije se dává do křiku ona na to kašle točí se a nepřestává se točit a krev nepřestává téct Kam jenom teče všechna ta vylitá krev krev zabitých... krev válečného vraždění... krev trápení... krev lidí mučených ve vězení krev dětí mučených nenápadně zcela jejich tatínkem a jejich maminkou... a krev mužů kteří krvácejí z hlavy v temných celách a krev pokrývače když pokrývač uklouzne a padá ze střechy A krev co se řine stříká a rozmazává s novorozencem... když se dítě rodí... matka křičí... dítě pláče... krev teče... země se točí země se nepřestává točit a krev nepřestává téct Kam jenom teče všechna ta prolitá krev krev zmlácených... ponížených... krev těch co si podřezali žíly... zastřelených... sťatých... a těch kteří umírají jenom tak... při nehodách Živý si vykračuje po ulici všechnu svou krev si nese v sobě najednou je to tady smrt a už není a všechna jeho krev se leskne na dláždění ostatní živí tu krev zametají odnášejí tělo ale krev je tvrdohlavá a tam kde smrt zasáhla mnohem později za úplné tmy trochu krve rozlito stále zůstává krev smíchaná rez života rez těla krev sražená jako mléko vmžiku jako mléko když se točí v máselníku když se otáčí jako země jako země která se točí se svým mlékem... se svými kravami... se svými živými... se svými mrtvými... země roztočená se svými stromy... s živými lidmi a domy... země která se točí se svými svatbami... funusy... s raky a rybami... a taky s pluky... země která se točí a točí se svými velkými potoky krve
Pravá cestaKaždý kilometr každý rok starci v předklonu ukazují dětem cestu gestem z železobetonu
Velký mužU krejčího co šije pomníky kde ho bylo viděti nechával si brát míru pro kamenné šatníky pro potomky a pro děti
Trakař aneb Velké vynálezyPáv vytvoří kolo náhoda dílo dokončí Bůh se posadí dovnitř a člověk ho tlačí
Poslední večeře PáněUsedli ke stolu Nevečeří pospolu Trochu je bolí hlava Hlavy nad řadou vyrovnaných talířů Ale nejde to hodit všechno za hlavu zleva ani zprava
Vznešené rodyLudvík První Ludvík Druhý Ludvík Třetí Ludvík Čtvrtý Ludvík Pátý Ludvík Šestý Ludvík Sedmý Ludvík Osmý Ludvík Devátý Ludvík Desátý (přezdívaný Hašteřivý) Ludvík Jedenáctý Ludvík Dvanáctý Ludvík Třináctý Ludvík Čtrnáctý Ludvík Patnáctý Ludvík Šestnáctý Ludvík Osmnáctý a dál už nikdo... co to je zač tyhlety lidi co nedovedou pořádně počítat aspoň do dvaceti? |