muff.uffs.net : Index | Michal Makovec | Poezie etc. | Literatura | Antikvariáty | Studium : Dějiny umění - Muzeologie - Chemie ~ konzervování, restaurování | Poznámkový blok | Odkazy
[zpět]

Jacques Prévert - Slova / Paroles (výběr)

Z francouzského originálu Paroles, vydaného nakladatelstvím Gallimard (Éditions Gallimard, Paris 1949), přeložil Petr Skarlant

 

Pro tebe má lásko

Šel jsem na trh s ptáky
a koupil ptáky
pro tebe
má lásko

Šel jsem na trh s květinami
a koupil květiny
pro tebe
má lásko

Šel jsem na trh se starým železem
a koupil řetězy
s těžkými okovy
pro tebe
má lásko

A potom jsem šel na trh s otrokyněmi
a hledal jsem tě tam
ale nenašel jsem tě
má lásko.

 

Události

Po nebi letí vlaštovka
míří ke svému hnízdu
k hnízdu kde má své čtyři děti
přináší jim slunečník
z bahna červíky pampelišky
lesklé plíšky věci aby se děti bavili
letí k domu kde má své hnízdo
mladý nemocný v tom domě pomalu
umírá na své posteli
na chodníku přede dveřmi
stojí chlápek je černý a blábolí
za dveřmi v chodbě kluk líbá holku
trochu dál odsud na konci ulice
homík se dívá na jiného homíka
nic neříká a mává mu paží na rozloučenou
jeden z nich slzí
druhý se snaží tvářit že ho odjezd velice mrzí
drží kufírek
a zahýbá za roh ulice
a jakmile se octne o samotě usměje se
vlaštovka znovu letí po nebi
a homík ji pozoruje
Podívejme se vlaštovka
a jde si dál svou cestou
nemocný mladík umřel ve své posteli
vlaštovka letí podél okna
podívá se skleněnou tabulkou dovnitř
Podívejme se mrtvý...
letí o patro výš
a přes skla okna vidí
vraha ten si drží hlavu v dlaních
oběť je uklizena do rohu místnosti
schoulená do sebe
Ještě jeden mrtvý řekne si vlaštovička
vrah si dlaní přikrývá víčka
a ptá se sám sebe jak jen odsud zmizet
vstane vezme si cigaretu
a znovu se posadí
vlaštovka ho uvidí
v zobáčku drží zápalku
zaklepe zobáčkem na okenní tabulku
vrah okno otevře
uchopí zápalku
Děkuju ti vlaštovko...
a zapálí si cigaretu
Nemáte za co řekne vlaštovka
to je úplná maličkost
a střelhbitě se vznese k nebi...
vrah zavře okno
posadí se na židli a kouří
oběť se zdvihá ze země a říká
To je ale otrava být mrtvola
člověk je celý studený
Dej si šluka to tě zahřeje
vrah nabízí oběti cigaretu
a oběť říká Moc vám děkuji
To je to nejmenší odpoví vrah
však ti taky něco dlužím
vezme klobouk a nasadí si ho na hlavu
a odchází
jde po ulici
najednou se zastaví
vzpomene si na jednu ženu kdysi velice milovanou
to kvůli ní zabíjel
tu ženu už nemiluje
ale neodvažuje se jí to říct
bojí se že by ji zarmoutil
čas od času někoho zabije aby ji potěšil
to jí udělá ohromnou radost
téhleté ženě
raději by umřel než aby jí ublížil
vrahovi je fuk že sám trpí
ale když trpí druzí
z toho by zešílel
zcvoknul by se
podělal
nebyl by ve své kůži
udělá cokoliv kdekoliv jakkoliv kdykoliv
a potom zmizí z očí
každý má svoje řemeslo
jsou jedni co zabíjejí
a jsou druzí co jsou zabíjeni
každý se musí něčím živit
Žít to není nic jiného
vrah mluví hodně nahlas
a vtom ho osloví nějaký chlápek
sedí na chodníku
je to flákač
sedí tu od rána do večera
na tom chodníku
a čeká až se situace změní
Víš odkud jdu a co jsem udělal ptá se vrah
chlápek zavrtí hlavou
Právě jsem někoho zabil
To už je tak zařízeno že každý musí umřít
odpoví flákač
a najednou se vyřítí s otázkou
Máte nějaké nové zprávy?
Od koho zprávy a o čem?
Zprávy ze světa
světové zprávy... Zdá se že se všechno změní
život bude skvělý
každý den se dobře najíme
slunce na nás bude svítit
každý člověk bude mít svou vlastní cenu
a nikdo nikoho nebude ponižovat
ale podívejme se vlaštovka se vrací
vrah odchází
a flákač zůstává sedět
a mlčí
poslouchá ja hlučí ulice
uslyší kroky
počítá je
mechanicky aby mu uběhl čas
1 2 3 4 5
atakdál atakdál
až do celé stovky... několikrát
ty kroky po parketách dělá muž
který přechází sem a tam v přízemí
v pokoji plném lejster
na krku mu sedí veliká hlava myslitele
nosí brýle s velikými obroučkami z želvoviny
na obrovské lebce myslící lidské třtiny
přechází sem a tam a hloubá
hloubá nad něčím co by ho udělalo někým
a když někdo zaklepe na jeho dveře křičí
Nejsem pro nikoho doma
on vědecky pracuje
on bádá nad něčím co by ho udělalo někým
celý svět může bušit na jeho dveře
svíjet se za dveřmi na rohožce
a kvílet
a plakat
a prosit
žádat aby mu dal napít
aby mu dal napít nebo najíst
on neotevře
on totiž vědecky pracuje
chce vynalézt úžasný stroj na vážení vah
a jakmile přístroj vynalezne
ten svůj uvážlivý přístroj na vážení vah
stane se nejváženějším mužem své země
králem vah a měr
vah a měr celé Francie
a už sám od sebe radostně vykřikuje
ať žije tatíček
ať žiju já
ať žije Francie
náhle zakopne palcem o nohu postele
noha postele je tvrdší
mnohem tvrdší než noha jednoho z vědeckých bohů
a podívejme se myslící třtina zhroucená na koberci
hladí si svou ubohou poraněnou nohu
na ulici flákač pokyvuje hlavou
vedle něho zastavuje taxi
lidské bytosti vystupují jsou navlečené do černého
uslzené přijeli v plné polní smutku
jeden z nich dává šoférovi stovku
a šofér se svým taxíkem
odjíždí
další lidská bytost si ho přivolá udává adresu
a nastupuje
taxík se znovu rozjíždí ulice Chateaudun 25
řidiči se adresa vrývá do paměti
pamatuje si ji dokud je třeba
jenomže provozuje přece jen podivné povolání
když má horečku
když je opilý když leží večer v posteli
tisíce a tisíce adres se vynořují
a na plný plyn zamořují
        paměť až se mu křiví tvář
jeho hlava se mění v tlustý adresář
obsahuje plán města
a on neví jak s tím přestat
takže vezme hlavu do dlaní také tak
stejným pohybem jako vrah
a tiše naříká
ulice de Vaugirard 21
ulice de Ménilmontant 33
Velký palác
nádraží Saint-Lazare
ulice Posledních mohykánů
je šílené co všechno člověk dokáže vynalézt
aby zničil druhého člověka
a jak to všechno probíhá hladce
člověk si myslí že žije a přitom život ztrácí
a hodně dlouho polomrtvý
pohybuje se sem a tam ve smutných dekoracích
kulisy rodinného života
kulisy kroků dnů a roků
s portrétem babičky
dědečka a strýce Ferdinanda
toho co mu smrdělo z huby
i když mu nezůstaly v puse žádné zuby
člověk se prochází po hřbitově
a vleče sebou náklad nudy
neodvažuje se nic říct
neodvažuje se nic udělat
chtěl by mít už mít tu story za sebou
takže když přijde válka
je nakonec připraven natáhnout bačkory
a ten kdo je vražděný
poté co ho přejde hrůza závrati
vydechne Uf a řekne Já vám děkuju vážený
už to mám za sebou a jsem po smrti

......................................................

a tak se zavražděný schoulí sám do sebe
koupe se ve své krvi
a je velmi klidný
radost pohledět
na mrtvolu pěkně uklizenou do rohu
v tom útulném bytečku
kde vládne hrobové ticho
Člověk by myslel že jsme vnikli do kostela
        šeptá první moucha co sem vletěla
zmocňuje se mě dojetí
a všechny mouchy dohromady spustí zbožný bzukot
potom se přiblíží k tratolišti
k velikému tratolišti krve
ale předsedkyně muší společnosti jim řekne
Stát děti
poděkujme našemu dobrému Pánubohu much
že nám tu uspořádal nečekanou hostinu
a tak bez jediné falešné notičky všechny mouchy
        začnou prozpěvovat děkovnou modlitbu
vlaštovka v letu sem zabočí a údivem zdvihne obočí
přepadá ji hrůza z takového pokrytectví
mouchy jsou zbožné
vlaštovka nevyznává žádné náboženství
vlaštovka je plná života
je krásná
a létá rychle
existuje dobrý Pánbůh much
existuje dobrý Pánbůh molů
pro vlaštovky ale neexistuje žádný Pánbůh
nepotřebují ho
vlaštovka pokračuje v letu a vidí
přes roztaženou záclonku jednoho okna
jak kolem mladého mrtvého sedí celá rodina
přijeli taxíkem
uslzení oblečení do černého v plné polní smutku
rodina bdí u mrtvého
vskutku ho hlídá
kdyby tu rodina neseděla
mrtvý by snad utekl
anebo by možná dorazila jiná rodina
a vzala jim ho
rodina když má mrtvého tak na něm lpí
a když mrtvého nemá chtěla by si nějakého opatřit
Lidé jsou tak malicherní
nemám pravdu strýčku Graciéne
Co mi budeš vyprávět
lidé jsou závistiví
sebrali by nám našeho mrtvého
mrtvého co patří jen nám
brečeli by místo nás na našem místě
a to by bylo nemístné a podlé
podívej jak se každý shlíží v zrcadle skříně
každý se vidí jak pláče...
flákač sedí na chodníku
taxi jede hlavní třídou
jeden mrtvý
další mrtvý
jeden vrah
jedna kropící konev
a jedna vlaštovka co létá tam a zpátky
po nebi barvy nebe
veliký černý mrak se konečně roztrhl
padají kroupy...
kroupy velké jako pěst
všichni se nadechují
Uf
nesmíme se nechat utlouct
musíme se podržet
najíst
mouchy chlemstají
vlaštovčina mláďátka papají pampelišku
rodina si dává nářez salámu mortadela
vrah ukusuje ze svazku ředkviček
a řidič taxíku v šoférské kantýně
v ulici de Tolbiac
pojídá řízek z koňského masa
všichni obědvají jen mrtví neobědvají
všichni obědvají
vlaštovky... homíci...
žirafy... plukovníci...
všichni obědvají
kromě člověka bez příjmu
člověk bez příjmu neobědvá protože nemá co by
        obědval
sedí na chodníku
je velmi unaven
od té doby co čeká až se situace změní
znenadání se zvedá
jde hledat ostatní
ty ostatní co neobědvají protože nemají co obědvat
ty ostatní tolik unavené
ty ostatní co sedí na chodníku
a čekají
čekají až se situace změní a už toho mají dost
a zvedají se a odcházejí a jdou hledat ostatní
všechny ostatní
všechny ostatní tolik unavené
unavené proto že čekají
unavené...
Podívejte se říká vlaštovka mláďatům
shromáždili se jich tu tisíce
a mláďata vykukují z hnízda
dívají se jak muži pochodují
Když zůstanou pohromadě a spojí se
naobědvají se
říká vlaštovka
ale jestliže se rozejdou pochcípají
Zůstaň spolu lůzo
drž se pohromadě
pípají vlaštovčina mláďata
zůstaň pohromadě chudino
zůstaň spojená
volají mláďata
několik mužů je slyší
usmívají se
a zdraví pěstí
která se tyčí.

                -- 1937

 

Píseň krve

Na světě jsou veliké kaluže krve
kam jenom teče všechna ta vylitá krev
pije ji snad zem a je z ní opilá
podivné ožralství věru
tak klidné... tak jednotvárné...
Ne zem se neopíjí
zem se nepotácí sem a tam
ta pravidelně tlačí svou káru čtyř ročních dob
déšť... sníh...
mráz... letní dny...
nikdy není opilá
sotva si čas od času dovolí
nešťastně zasoptit z nějaké sopky
Země se točí
točí se svými stromy... se svými zahradami...
  se svými domy...
točí se svými ohromnými kalužemi krve
a všechno co je živé se točí s ní a krvácí...
Kašle na to
země
točí se a všechno co žije se dává do křiku
ona na to kašle
točí se
a nepřestává se točit
a krev nepřestává téct
Kam jenom teče všechna ta vylitá krev
krev zabitých... krev válečného vraždění...
krev trápení...
krev lidí mučených ve vězení
krev dětí mučených nenápadně zcela
jejich tatínkem a jejich maminkou...
a krev mužů kteří krvácejí z hlavy v temných celách
a krev pokrývače
když pokrývač uklouzne a padá ze střechy
A krev co se řine stříká a rozmazává
s novorozencem... když se dítě rodí...
matka křičí... dítě pláče...
krev teče... země se točí
země se nepřestává točit
a krev nepřestává téct
Kam jenom teče všechna ta prolitá krev
krev zmlácených... ponížených...
krev těch co si podřezali žíly... zastřelených...
  sťatých...
a těch kteří umírají jenom tak... při nehodách
Živý si vykračuje po ulici
všechnu svou krev si nese v sobě
najednou je to tady smrt a už není
a všechna jeho krev se leskne na dláždění
ostatní živí tu krev zametají
odnášejí tělo
ale krev je tvrdohlavá
a tam kde smrt zasáhla
mnohem později za úplné tmy
trochu krve rozlito stále zůstává
krev smíchaná
rez života rez těla
krev sražená jako mléko vmžiku
jako mléko když se točí v máselníku
když se otáčí jako země
jako země která se točí
se svým mlékem... se svými kravami...
se svými živými... se svými mrtvými...
země roztočená se svými stromy...
  s živými lidmi a domy...
země která se točí se svými svatbami...
funusy...
s raky a rybami...
a taky s pluky...
země která se točí a točí
se svými velkými potoky krve

 

Pravá cesta

Každý kilometr
každý rok
starci v předklonu
ukazují dětem cestu
gestem z železobetonu

 

Velký muž

U krejčího co šije pomníky
kde ho bylo viděti
nechával si brát míru pro kamenné šatníky
pro potomky a pro děti

 

Trakař aneb Velké vynálezy

Páv vytvoří kolo
náhoda dílo dokončí
Bůh se posadí dovnitř
a člověk ho tlačí

 

Poslední večeře Páně

Usedli ke stolu
Nevečeří pospolu
Trochu je bolí hlava
Hlavy nad řadou vyrovnaných talířů
Ale nejde to hodit všechno za hlavu zleva ani zprava

 

Vznešené rody

Ludvík První
Ludvík Druhý
Ludvík Třetí
Ludvík Čtvrtý
Ludvík Pátý
Ludvík Šestý
Ludvík Sedmý
Ludvík Osmý
Ludvík Devátý
Ludvík Desátý (přezdívaný Hašteřivý)
Ludvík Jedenáctý
Ludvík Dvanáctý
Ludvík Třináctý
Ludvík Čtrnáctý
Ludvík Patnáctý
Ludvík Šestnáctý
Ludvík Osmnáctý
a dál už nikdo...
co to je zač tyhlety lidi
co nedovedou pořádně
počítat aspoň do dvaceti?