muff.uffs.net : Index | Michal Makovec | Poezie etc. | Literatura | Antikvariáty | Studium : Dějiny umění - Muzeologie - Chemie ~ konzervování, restaurování | Poznámkový blok | Odkazy
[zpět]

Jan Skácel - Odlévání do ztraceného vosku, 1984 (výběr)

 

*** KDO SE VEJDE NA HOUSLE ***

Stopadesátý sonet o jaru

Jaro je tak křehké
až se světlo láme
pomalu
slimáčími růžky

se odhodlává tráva
listí má prsty
k zemi svěšené
a ráno nepřestává

po celý den
a trvá přes půlnoc
a do poslední chvíle

na větvi hlohu
zpívá v dešti kos
a šílený je

 

Stopadesátá báseň o podzimu

Tolik pádů
a tolik ticha bez konce

A tolik nevídané lsti

Jitra jsou jako neštěstí
a málokdo si toho všímá

Bylo nám jaro léto podzim
brzy nám bude krutá zima

A vítr v listí šelestí

 

Noci a dny

I tento svět má svoje noci
a je jich mnoho

Jsou však rána
kdy hlasy ptáků něžně skřípou
jak střemchou otvíraná brána

A dny jsou
laskavé jsou dny
dny bez plotů a samá vrátka

kdy děti
malá podzimňátka
sbírají v trávě kaštany

 

Most

Přeletěl pták a křivka letu
utkvěla pevně nad vodou
tak jako most a jako úžas
a smutní lidé po něm jdou

Po mostě který nad bolestí
jak krásné paví oko tkví
na druhou stranu přecházejí
kde smutek smutné netrápí

Čí smutek nebyl spravedlivý
ten po tom mostě málo smí
pod jeho kroky zmlkne píseň
a most se pod ním prolomí

A znovu přelétají ptáci
jak ve snu lidé přes most jdou
který tu zbyl jak zbytek křídla
a modrý úžas nad vodou

 

*** KRAJINA SRDCE ***

Dávno

Hle jižní Morava kraj meruněk a vína
a Janíčka tu v písni zabili
a u jezírka blízko Podivína
střevíček bílý víly ztratily

A kdo se do luk vydá stane u té vody
po které pluje leknínový květ
jako hrst sněhu jako tělo víly
a němá pověst starodávných let

 

Balada o Ječmínkovi

Protože jsem z té Moravy
vím že byl Ječmínek král
který se v obilí schovával
říkal si s křepelkami

Kam se však schová Ječmínek
vousatý jako to jméno
až přijde podzim s úhory
a bude posečeno

Že jsme tak strašně sami

 

Večer

Pěšiny vedou do polí
a končí
kde nic nebolí
a jabloně jsou plané

A měsíc
bílý srpek dne
vyžíná ticho z kamene
a říká neříkanés

 

Krátký popis léta

Požáry Ze čtyř stran hoří léto

Omamně kvetou akátové háje
zelená duše vína doutná na vinicích
krvácí vlčí máky v obilí

Přichází tma
a po stříbrném mostě kráčí luna

Svět je jak chleba vytažený z pece
a noc ujídá

 

Podzim s mrtvým jestřábem

Krajina v mlhách Podzim hodil
kamenem zlatým ze všech sil
a u trati se v telegrafních drátech
s výkřikem jestřáb oběsil

Na nebi slunce jako jáma
do dálky běží telegrafní drát
a jako prázdná rukavice z peří
mrtvola ptáka visí za pařát

 

Zimní krajina srdce

Na stromech černé plody zimy
země až na kost
prázdno
dálka

A zůstat sám a mezi svými
jak nad zamrzlou vodou lávka

 

*** MĚSTO, KTERÉ MUSÍM ***

Sídliště

Někdo tu napsal
svoji touhu na plot
térem
a metrovými slovy

BEZ TEBE NEJSEM NIC
JEDINÁ
NĚŽNÁ LÁSKO
OČIČKO MOJE SAMETOVÝ

 

Večer na předměstí

Mám rád tu chvíli Jak stín laní
spočívá na ní neulhání
a vážně hasne denní jas

Je slyšet dětské hlasy z dvora
průčelí domů zrůžověla
zvoníci berou za provaz

 

*** V PŘÍTOMNÉM ČASE NEPAMĚTI ***

Modlitba za vodu

Ubývá míst kam chodívala pro vodu
starodávná milá
kde laně tišily žízeň kde žila rosnička
a poutníci skláněli se nad hladinou
aby se napili z dlaní

Voda si na to vzpomíná
voda je krásná
voda má
voda má rozpuštěné vlasy
chraňte tu vodu
nedejte aby osleplo prastaré zrcadlo hvězd

A přiveďte k té vodě koníčka
přiveďte koně vraného jak tma
voda je smutná
voda má
voda má rozcuchané vlasy
a kdo se na samé dno potopí
kdo potopí se k hvězdám pro prstýnek

Voda je zarmoucená vdova
voda má
voda má popelem posypané vlasy
voda si na nás stýská

 

Slova

Ta vyprošená na poslední chvíli
do mála zbývající
musí nám nyní stačit

Pověz mně
kolik jich potřebuje verš
aby ho nebylo příliš

A kolik kamínků se vejde na dlaň dítěte
a kolik do bolavých úst

Po celý den jsi zahazoval slova
aby ti zbylo večer na báseň

Někdo jde za námi a sbírá