muzeum je když ...



Víte co je MUFOUN ? „Víš co je to MUFOUN?“ zaznělo v brněnské tramvaji č. 13 když se stroj pohnul směrem od konečné stanice s názvem Technické muzeum směrem do centra města. „Mufoun??!! No to tedy nevím!“ zazněla následná odpověď. „No to je přece jasné! MUFOUN je ufoun v muzeu přece!!!“ Jednalo se o debatu náctiletých děvčat zjevně moderního smýšlení. Debata dále pokračovala hlubokým zamyšlením. „MUFOUNI… to musí být pěkně cáklí ufouni, normální ufoun by přece muzeum v životě nenavštívil. Co by kdo vůbec dělal v muzeu, nevíš?!“ Nevěděla. Co by kdo vlastně dělal v muzeu? Dobrovolně. Sám o sobě. O své svobodné vůli…

Vystoupil jsem v centru a jsa zjevně mufounem připitoměle jsem se usmíval na všechny ty ufouny, kteří mě míjeli v každodenním večerním spěchu šeřícího se Brna.

Michal Stehlík, 2001

... a tak, ačkoliv byla v kraji dosud jistá zásoba zbraní, sloužily vesměs jako trofeje zavěšené nad krbem nebo na stěnách, nebo byly shromážděny v muzeu ve Velké Kopanině. Říkalo se mu Dům pamětin, protože všechno, pro co hobiti právě neměli použití, ale co nechtěli vyhodit, nazývali pamětina. Jejich domácnosti bývali pamětinami poněkud přeplněné a mnohé dárky, jež putovaly z ruky do ruky, byly právě tohoto druhu...

J. R. Tolkien, Pán prstenů I., Společenstvo Prstenu, 1954

Muzeum

Ve Slezském muzeu v oddělení třetihor
je bílý krokodýl a medvěd
a liška a kamenní trilobiti
chodí se tam jen do noha nohu mine
abys viděl jak ten život plyne
jaké je to všechno pomíjivé živobytí
pak vyjdeš do parku
a celou noc se touláš noční Opavou
a opájíš se představou
jaké to bude v ráji
v pět třicet pět jednou z pravidelných linek
sedm zastávek do Kateřinek
ukončete nástup dveře se zavírají

Budeš-li poslouchat a nebudeš-li odmlouvat
složíš-li svoje maturity vychováš pár dětí
a vyděláš dost peněz
můžeš se za odměnu svézt na velkém kolotoči
dostaneš krásnou knihu s věnováním
zaručeně
a ty bys chtěl plout na hřbetě krokodýla
po řece Nil a volat Tutanchámon Vivat vivat
po egyptském kraji
v pět třicet pět jednou z pravidelných linek
sedm zastávek do Kateřinek
ukončete nástup dveře se zavírají

Pionýrský šátek uvážeš si kolem krku
ve Valtické poručíš si čtyři deci rumu
a utopence k tomu
na politém stole na ubruse
píšeš svoji rýmovanou Odysseu
nežli přijde někdo abys šel už domů
ale není žádné doma jako není žádné venku
není žádné venku to jsou jenom slova
která obrátit se dle libosti dají
v pět třicet pět jednou z pravidelných linek
sedm zastávek do Kateřinek
ukončete nástup dveře se zavírají

Možná si k tobě někdo přisedne
a možná to bude zrovna muž který
osobně znal Egypťana Sinuheta
dřevěnou nohou bude vyťukávat do podlahy
rytmus metronomu
který tady klepe od počátku světa
nebyli jsme nebudem
a nebyli jsme nebudem
a co budem až nebudem
jen navezená mrva v boží stáji
v pět třicet pět jednou z pravidelných linek
sedm zastávek do Kateřinek
ukončete nástup dveře se zavírají

Žena doma pláče a děti doma pláčí
pes potřebuje venčit
a stát potřebuje daň z přidané hodnoty
a ty si koupíš krejčovský metr
a pak nůžkama odstřiháváš
pondělí úterý středy čtvrtky pátky soboty
v neděli zajdeš do Slezského muzea
podívat se na vitrínu
kterou tam pro tebe už mají
v pět třicet pět jednou z pravidelných linek
sedm zastávek do Kateřinek
ukončete nástup dveře se zavírají

Jaromír Nohavica, Mikymauzoleum
http://www.nohavica.cz/


"...Muzea: hřbitovy! Skutečně stejné v beznadějném změtení mrtvol, které se navzájem neznají. Muzea: veřejné ložnice, ve kterých se navždy spí vedle nenáviděných a neznámých bytostí! Muzea: absurdní jatka malířů a sochařů, kteří se podél výstavních stěn, o něž se vede boj, svými liniemi a barvami navzájem divoce vraždí!..."

F. T. Marinetti: Fondazione e Manifesto del Futurismo, Le Figaro, Paris 20. 2. 1909


Muzea, mající svůj kořen v primitivním sběratelském instinktu, pramení z hlubin lidského chování a odtud jejich síla dostat se velmi daleko. Vyzbrojena touto silou, dělají mnoho věcí, jež jsou dobré; jsouce v nebezpečí, dělají některé věci, které by neměla dělat a nedělají mnohé z toho, co by se mělo dělat. Jejich hříchy pramenící z toho, co opomíjejí dělat, jakož i z toho, co provádějí, mají svůj počátek ve svém základu - ve sběratelské činnosti samé.

Laurence Vail Coleman, The Museums in America, Washington 1939